Vyjádření Petra Pudila k článku na artycok.tv

Nedělám úplně často, že bych reagoval veřejně na články v médiích o své osobě či o podnikání bpd partners. V turbulentním současném mediálním světě by se člověk ukomentoval, a tak různé nepřesnosti či polopravdy prostě přejde a říká si, že činy znamenají více než slova. V případě článku autora V. Drozda na artycok.tv však pár slov napsat musím. Je pro mě důležité se jasně vymezit proti některým úvahám o samotné podstatě fungování naší společnosti a našich individuálních svobodách. Pan Drozd se s námi dělí o svůj pohled, že dochází k jakési privatizaci veřejného prostoru a zejména umění vstupem soukromých subjektů. Umění není statkem přináležejícím státu, aby jej bylo možné privatizovat. Umění můžeme vnímat jako věc veřejnou, která patří každému z nás. Umění má ale i polohu zcela soukromou, privátní. Ve světě, ve kterém já chci žít, je umění svobodné a může být podporováno jak státními, tak i nestátními neziskovými institucemi a soukromými subjekty.

Kunsthalle Praha je a bude neziskovou organizací založenou naší rodinnou nadací. Dáváme do projektu naše soukromé zdaněné prostředky bez jakékoliv ambice získat nějakou návratnost zpět. Děláme to proto, že nám to dává smysl. Vložení majetku do nadace ostatně také znamená, že už není vlastnictvím zakladatelů nadace. Kunsthalle Praha je nevládní organizací, nebude od českého státu požadovat žádné finanční prostředky na rekonstrukci budovy ani na provoz instituce. 

Má pouze stát býti provozovatelem kulturních institucí? Instituce, ke kterým vzhlížíme v zahraničí, jsou z velké části privátní nadace, které kdysi dávno založily soukromé osoby či korporace a některé z nich se s postupem času transformovaly ve veřejnoprávní instituce. Ostatně i Národní galerii Praha založila skupina občanů z řad milovníků umění. Ve vyzrálé společnosti by měla existovat rovnováha a dialog mezi kulturními institucemi bez ohledu na to, jestli je jejich zřizovatelem stát nebo soukromá nadace. Každá funguje jinak a přináší něco jedinečného. A jedině různorodostí se dá zabránit procesu monopolizace kultury.

Chceme být otevřenou institucí, platformou všech svobodomyslných lidí, kteří mají rádi umění či si k němu chtějí najít cestu. Chceme Praze přinést místo, které bude rozpoznatelné na kulturní mapě Evropy, bude propojovat domácí umění s mezinárodním a podpořit Prahu jako živou uměleckou metropoli. Věřím, že milovníci umění a občané Prahy trpělivě počkají do otevření Kunsthalle Praha v roce 2021 a sami si udělají názor na její program a relevanci.

Píši tuto reakci hlavně kvůli mým partnerům v bpd partners, zaměstnancům našich firem a dalším přátelům, kteří se perem nabroušeným v Kojzarovském duchu stali spolu se mnou předmětem nevybíravého útoku pana Drozda na webu artycok.tv kvůli mé privátní aktivitě otevřít v Praze nové místo pro umění Kunsthalle Praha.

Já pana Drozda neznám, nikdy jsem s ním nemluvil, a tak jsem si o jeho osobě začal hledat informace na internetu, abych pochopil, komuže stojím za úsilí vyfabrikovat tolik lží a polopravd. Pan Drozd je mladý člověk, který si zřejmě velmi oblíbil dílo Karla Marxe, dokonce si jej vybral jako téma své bakalářské práce na Masarykově univerzitě nahlédnutím do jeho titulu “Grundriss” s podtitulem “Vlastnictví a řeč”. Pan Drozd se ve svém závěru práce domnívá, že „... nemožnost nabytí vlastnického vztahu se ukazuje jako zásadní podmínka vyloučení z demokratického procesu i za podmínek, kdy je rovná účast na rozhodování garantována zákonem. Podle pana Drozda nesrovnatelně větší množství majetku v rukou uzavřené elity znamená akumulaci politické moci, větší schopnost prosazovat své zájmy i na úkor většiny, a tudíž ochromení demokracie samotné.“

Chápu, že přesvědčit o smysluplnosti mé existence mladého neormarxistu není možné a jen doufám, že budoucí vývoj společnosti mne nepostaví před nějakou komisi, která bude posuzovat moji společenskou škodlivost v měřítku marxistické dialektiky.

Tak stručně k tomu původu majetku. Společně s Vasilem a Janem jsme v roce 2010 vydělali na prodeji energetické společnosti Czech Coal. Bylo o tom už hrozně moc napsáno, a tak opravdu jen stručně. Nikdy jsme nebyli vlastníky či beneficienty skupiny Appian Group, která vlastnila MUS na přelomu tisíciletí a od níž jsme MUS koupili. Koupili jsme MUS za peníze, které jsme si půjčili od ČSOB, všechny úvěry jsme splatili, firmu restrukturalizovali a se ziskem prodali. Nikdy jsme nebyli za své počínání v MUS či v Czech Coal stíháni či obžalováni. Tečka. Před rokem jsem o tom obšírněji mluvil s časopisem Euro. 

Czech Coal jsme prodali právě proto, že jsme nechtěli dále působit v odvětví, které je v rozporu s environmentální politikou Evropy. Pařížský protokol o ochraně klimatu byl podepsán mnohem později. Už v roce 2007 jsme začali investovat peníze do obnovitelných zdrojů, jako jedni z prvních v Česku. “Renewables” jsme neprodali a dnes provozujeme téměř 100 MW instalované kapacity větrných a solárních elektráren. Elektřina z obnovitelných zdrojů je dražší než z uhlí či plynu, ale právě finanční podpora EU vedla k drastickému snížení cen technologií na úroveň, kdy už dnes jsou obnovitelné zdroje konkurenceschopné s ostatními zdroji. Za toto tranzitní období platí evropští spotřebitelé účet, ale je to právě a jen proto, že chceme přejít na bezuhlíkovou ekonomiku. 

Naše chemická firma nevyrábí Cyklon B. Draslovka je vysoce inovativní společností, která přináší na trh novou generaci environmentálně neškodných fumigantů a přináší lidstvu řešení některých významných problémů zemědělství. Draslovka opakovaně obhájila program „Responsible Care“ – zodpovědné vedení chemické činnosti zaměřené na zvyšování ochrany zdraví a životního prostředí v souladu s podmínkami stanovenými Evropskou federací chemického průmyslu (CEFIC). Jsem pyšný na tým v této firmě a těší mne, že mohu být u příběhu, kdy se z české malé firmy stává firma globální. 

Záležitosti spojené s firmou Marvikven a.s. před její akvizici za účelem koupě budovy Zengerovy transformační stanice jsou výhradně záležitostí předchozích majitelů. Není pravda, že společností Property Klarov, a.s. hrozí insolvence, a navíc bylo letos základní jmění této společnosti navýšeno.

K naší korporátní struktuře a našim daňovým povinnostem. Podnikáme dnes v mnoha zemích EU a světa a v naší struktuře nenajdete jedinou firmu registrovanou v jurisdikci, která by nesplňovala podmínky OECD, USA či EU o finanční a daňové transparentnosti. Platíme daně tak, jak se platit mají, v zemích, kde provozujeme danou ekonomickou činnost. 

Veškerý případný zisk dceřiných společností Nadace PFF je jedině za účelem podpory financování neziskové činnosti Kunsthalle Praha, tvorby výstavního a edukativního programu a podpory kulturních akcí. 

Podnikáme i v jiných oblastech, ale nechci tady z toho dělat PR našeho family office, pokud by vás to však zajímalo, poslechněte si nedělní rozhovor pro Český rozhlas Plus. 

Tomu, kdo to dočetl až sem, děkuji.

Petr Pudil