K 350. výročí narození nejvýznamnějšího českého barokního umělce Petra Brandla připravila Národní galerie kompletní online databázi jeho díla a dvě rozsáhlé publikace. V databázi můžeme najít Brandlův životopis, veškeré dochované archivní dokumenty a bibliografii. Součástí katalogu děl jsou informace o provenienci, technické údaje, rentgenové snímky a restaurátorské zprávy.
V rámci Česko-německého kulturního jara 2017 na Vás čeká retrospektiva všestranného malíře Gerharda Richtera, jednoho z nejvýznamnějších žijících umělců. Bude představeno více jak sedmdesát děl z jeho šedesátileté výtvarné dráhy, včetně jeho ikonických fotorealistických maleb. V Richterově tvorbě můžeme sledovat široké spektrum historických vlivů; od realismu a impresionismu, přes pop art a konceptuální umění až po abstraktní expresionismus.
Spojení umělců, hrnčířů a teoretiků keramické tvorby Aj Wej-Weje a Edmunda de Waala oživuje podhodnocený materiál považovaný jen za jedno z odvětví uměleckořemeslné tvorby. Dvojice umělců ztvárnila Otisky vědění. Řeč keramiky pomocí reprezentativního výběru z jejich tvorby a vystavila je vedle předmětů, ze kterých čerpali inspiraci.
Umělecká dílna dánsko-islandského umělce Olafura Eliassona vytváří dynamický prostor, ve kterém se můžeme zapojit do komunity sdíleným učením a výrobou lamp. Zelené světlo má představovat metaforický symbol pro uprchlíky a migranty, kteří hledají nadějnější a lepší život.
Sedmá kapitola Moving Image Department vybočuje ze svého kurzu představením imaginárního obrazu vytvořeného propojením zvuku a světla. Legenda experimentální hudby Brian Eno představí své nejnovější sólové album s názvem The Ship (2016), které je zároveň vícekanálovou trojrozměrnou zvukovou instalací.
Čínský konceptuální umělec, aktivista a disident Aj Wej-Wej svou monumentální instalací Zákon cesty konfrontuje návštěvníky Veletržního paláce s kritickou situací milionů uprchlíků, která rozděluje naši moderní společnost na „my“ a „oni“.
Pátá řada Poetry Passage nachází paralely mezi zvukovým básníkem a performerem Henrim Chopinem a českým vizuálním umělcem a básníkem Ladislavem Novákem, kteří se ve skutečnosti znali a příležitostně spolu pracovali. Na výstavě si můžeme mimo jiné prohlédnout Chopinovi experimenty s psacím strojem a fotokoláže věnované jeho příteli Novákovi.
Čerstvá absolventka Akademie výtvarných umění v Praze Pavla Dundálková připravila v prezidentském salonku Veletržního paláce mnohovrstevnatou instalaci reflektující naši dnešní komplikovanou společenskou a politickou situaci. Skrze instalaci, koláž, keramické objekty a video komentuje současné i minulé tendence unikat do imaginárních světů.
Epos 257 pomocí Retroreflexe zkoumá přechodný stav mezi dvěma světy – institucí a zbytkem města, které se nám otevírá skrze velké okno korza Veletržního paláce. Právě okno zrcadlí městskou ulici jako zdánlivě stejný svět, teprve však vstupem do prostoru můžeme přehodnotit, co doopravdy vidíme.
Japonský fotograf Keiiči Tahara ve svém cyklu Fotosyntéza 1978‒1980 složeném z velkoformátových černobílých fotografií zkoumá vztah fyzikálního světla a těla tanečníka Mina Tanaky. Fotograf se snažil pozorovat, jak se tanečníkovo tělo přizpůsobuje vnějším podmětům; neboli jak obnažené lidské tělo s nervovými zakončeními vstupuje do světla.
